Brix s Bavorským Erbem

Rhodéský ridgeback pochází z Jihoafrické republiky. Již v 17. století byl popsán v oblasti jižní Rhodesie (dnešní Zimbabwe) pes, kterému rostl na hřbetě pruh srsti obráceně tzv. ridge. Hlavním úkolem rhodéských ridgebacků bylo držet v úzkých predátory, obzvláště lvy. Pověra, že ridgebackové lvy lovili a zabíjeli, není pravdivá. Tento pes ale také zastával roli rodinného společníka. Později byl křížen s evropskými plemeny. Jeho vlastnosti se křížením upevňovaly a zachoval se i ridge pruh. Lovec zvířat Cornelius van Rooyen byl okouzlen jeho loveckými schopnostmi a tak jej křížil s vlastními psy ze své smečky. Tito psi byli výbornými stopaři a byli schopni zadržet lva dokud nepřišel lovec, proto se jim začalo říkat „lví pes“. Roku 1922 na setkání šlechtitelů v Bulawayo byl uznán a zapsán plemenný standard Rhodéského ridgebacka, za což se nejvíce zasloužil Francis R. Barnes, zakladatel Parent Club v Rhodesii. Do Čech se dostali první rhodéští ridgebackové kolem roku 1987. Narodí se jím až 10 štenat.

Povaha tohoto velkého psa je velmi přátelská. Potřebuje mít stálý kontakt s člověkem, ale je nutné jej pevně a důsledně vychovávat, ne však tvrdě. K cizím lidem je nedůvěřivý. Ke své rodině se chová otevřeně a je jí velmi věrný. Je tolerantní k dětem, pokud ho nijak neškádlí. Toto plemeno bylo původně vyšlechtěno k lovu, ale dnes se již k žádnému lovu nevyužívá. Najdeme jej především jako rodinného společníka anebo výborného hlídače. Rhodeský ridgeback štěká pouze v případě, že se skutečně něco děje. Pokud se již jako štěně seznámí s kočkami nebo jinými domácími zvířaty, nemá s nimi později problémy. Někteří jedinci se chovají dominantně vůči jiným zástupcům stejného pohlaví. Ridgeback má dobrý lovecký instinkt.

Standard:

 Rhodéský ridgeback by měl být harmonicky stavěný, silný, svalnatý, obratný a aktivní, symetrický z profilu a při pohybu střední rychlostí vysloveně vytrvalý. Hlavní důraz se klade na pohyblivost, eleganci a funkční zdraví bez jakýchkoliv tendencí k nadměrně mohutnému vzhledu. Zvláštností plemene je hřeben na hřbetu ("ridge"), což je pruh srsti, jež roste opačným směrem než na zbývajících částech těla. Hřbetní pruh je základním charakteristickým znakem tohoto plemene. Ridge musí být jasněohraničený, symetrický a směrem k zádi se zužuje. Musí začínat bezprostředně za lopatkami a dosahovat až ke kyčelním hrbolům. Hřeben na hřbetě smí vykazovat jen dva víry srsti ("crowns"), jež jsou stejného tvaru a jsou umístěny symetricky proti sobě. Dolní okraje vírů nesmějí přesahovat přes horní třetinu hřbetního hřebenu. Dobrá průměrná šířka hřbetního hřebenu (ridge) je 5 cm.

Ideální tvar ridge.

Nežádoucí, ale ješte přípustné tvary ridge.

Chybné, nežádoucí tvary ridge.

VÝŠKA:

Pes má v kohoutku 63 až 69 cm.
Fena má v kohoutku 61 až 66 cm.

VÁHA:

Pes průměrně váží 36,5 kg.
Fena průměrně váží 32 kg.

SRST:

Rhodéský ridgeback má krátkou, hustou a hladkou srst, na pohled je lesklá, není hedvábná, ani zvlněná. Zbarvení je od světle pšeničného k červeně pšeničnému. Trocha zbarvení na hrudi a prstech je přípustné, ale příliš bílého zbarvení na hrudi, prstech, na břiše a nad prsty je nevhodné. Tmavý čenich a uši jsou povolené. Nadměrné množství černých chlupů na srsti je vysoce nepřijatelné. 

HLAVA:

Lebka: Lebka by měla být střední délky (šířka mezi ušima a vzdálenosti od vrcholu týlního hrbolu až ke stopu a od stopu ke špičce čenichu by měly být stejné), plochá a široká mezi ušima; je-li pes v klidu, netvoří se mu na hlavě žádné vrásky

Stop: Stop by měl být výborně vyznačen: profil od vrcholu týlního hrbolu ažke špičce čenichu nesmí tvořit přímku).

Obličejová část hlavy:

Nosní houba: Nos by měl být černý nebo hnědý. Černý nos by měl ladit s tmavýma očima, hnědý nos s jantarově zbarvenýma očima.

Tlama: Tlama by měla být dlouhá, hluboká a silná.

Pysky: Pysky by měly být pevně napjaté a dobře přiléhat kčelistem.

Čelisti/zuby: Čelisti silné, s dokonale uzavřeným zámkem a úplným nůžkovým skusem. To znamená, že horní řezáky těsně přesahují dolní řezáky a včelistech jsou posazeny kolmo. Zuby musejí být dobře vyvinuté, to platí zvláštěo špičácích a trhácích.

Oči: Oči by měly být posazeny ve střední vzdálenosti od sebe, kulaté, jasné a jiskřící, s inteligentním výrazem. Jejich barva by měla ladit s barvou srsti.

Slechy: Uši nasazené poměrně vysoko, střední velikosti, u kořene velmi široké a zužující se k zaoblené špičce. Uši by měly být neseny přilehlé k hlavě.

KRK:
Krk by měl být poměrně dlouhý, silný a bez volné kůže na hrdle.

TRUP:

Hřbet: Silný.

Bedra: Silná, svalnatá a lehce klenutá.

Hruď: Neměla by být příliš široká, ale velmi hluboká a prostorná; nejhlubší bod hrudní kosti by měl dosahovat k lokti.

Předhrudí: Neměla by být příliš široká, ale velmi hluboká a prostorná; nejhlubší bod hrudní kosti by měl dosahovat k lokti.

Žebra: Přiměřeně klenutá, nikdy by neměla být sudovitá.

OCAS:

U kořene silný, směrem ke špičce ocasu se pozvolna zužuje, není ale hrubý. Přiměřené délky, není nasazen příliš nízko, ani příliš vysoko, nesen lehce zahnutý, ale nikdy nekroužkuje.

KONČETINY:

Hrudní končetiny by měly být zcela rovné, silné a se silnými kostmi; lokty přiléhají ke hrudníku. Při pohledu ze strany by měly být hrudní končetiny silnější než při pohledu zepředu. Silné zápěstní klouby, přední nadprstí postaveno lehce šikmo.

Plece: Šikmo uložené lopatky by měly jasně vyznačeny, plece svalnaté, jež dávají tušit velkou rychlost.

Osvalení pánevních končetin štíhlé, koleno dobře úhlené, nárt krátký.

Tlapy: Kulaté, s dobře sevřenými a klenutými prsty.

POHYB:

Prostorný, volný, energický  a elegantní.

Psi musí vykazovat dvě viditelně normálně vyvinutá varlata, nacházející se zcela v šourku.

Kluby:

http://www.ckrr.cz

http://www.cmku.cz